SEMÍNKA A SEMÍNKA

Dva nejobtížnější záhony jsou hotové. Je čas se zastavit a nakoupit semínka. Jelikož začínám, tak letos fakt musím nakoupit, ale na podzim už si semínka schovám na příští rok. I z toho důvodu jsem volila nákup semen s eshopu www.permaseminka.cz. V současné situaci, zažíváme bezmoc a závislost na obchodech. Naučili jsme se kupovat semena nebo sazenice od prodejců osiv nebo zahradníků. A co když osiváři řeknou,  semena nemáme nebo nedáme? Stáváme se jejich rukojmím. Přitom proces získávání jídla je to nejdůležitější. Pořád jsme součástí přírody natolik, že potřebujeme jíst. Stát se brethariánem každý nezvládne. Navíc jíst čisté čerstvé jídlo bez chemie, postřiků a konzervantů je prostě nej nej gurmánský zážitek. Od chvíle, kdy jsem začala pěstovat aspoň, rajčata nedokážu sníst syrové koupené rajče. Klidně si počkám celou zimu až dozrají ta moje a pak si je vychutnám. Nač jíst rajčata celý rok, když přirozeně jdou najít v přírodě jen v určitý čas? Pamatuju si, jak jsem se jako holka v době totality, na jaře těšila na ředkvičky, kedlubny, salát, okurky. Protože to celou zimu nebylo. Teď jsem ve stavu, kdy zeleninu mimo sezónu a ještě koupenou dokážu sníst jen velice zřídka. Navíc semena koupená jsou většinou hybridní, tj. křížená z mnoha odrůd a v další generaci neplodná. Ne že by vám nic nevyrostlo, ale rozhodně nevíte, co vám vyroste. Zasadíte deset semen a vyroste deset různých paprik. Permasemínka jsou nehybridní a vhodná k semenaření, tzn. na podzim nechám pár kusů vykvést a semena schovám na další sezónu. Také je důležité od každého druhu zeleniny mít vícero odrůd, pokud je to možné. Vybírat odrůdy s různou dobou kvetení a zrání, jinými vlastnostmi. Jednak zpočátku nevíte, čemu se u vás bude dařit a jednak pokud přijde nepřízeň počasí, mráz či sucho nebo zase moc deště, nezajde všechno. Něco přežije a vy máte co sklízet. 

1.  V klidu, u mě tedy buď v leže nebo za chůze, jsem prvně přemýšlela, jaké druhy zeleniny mám ráda a chci si vypěstovat.
2.  Přišly informace o jakýchsi tratích. Zelenina se pěstuje ve třech tratích. Proč zrovna tratě, to fakt nevím. Bližší info najdete na mnoha webových stránkách o permakulturním hospodařením.
3.  Nekonečné listování v seznamech semen a odrůd a přemýšlení co objednat. Po vyčerpávajícím pátrání jsem objednala permasemínka rajčat, salát, pórek, papriky, mangold, hrách, mrkev, ačokču, mochyni a dýně. 
4.  A pak objevíte, že zelenina chce nějaké sousedy, že není dobré sázet monokultury, tak jak jsem zvyklá. Mrkve pěkně do řádečku. Na jiný záhon cibuli do řádečku a plít a plít a zalévat. Takže dokoupit bylinky jako ochranu a ochranné lemy k záhonům a také jako boj s plevelem na okrajích a pod keři. 

Období nakupování semen trvalo cirka měsíc než si to nějak sedlo a já byl a spokojená. Mám skoro všechno, co jsem chtěla. Má to nějaký smysl, že ty rostliny budou spolupracovat a mám i bylinky.

Tedy mě  ale svědí ruce a už jsem celá nedočkavá sít. Použila jsem na setí co bylo po ruce. Nejvíce se mi osvědčily krabičky od masa nebo jahod. Kelímky od jogurtu, taky krabice od mléka a v nejhorším jsem uřízla pet lahve.

Jednoduché pravidlo, že papriky se sejí na Hromnice, rajčata na Josefa a okurky na Marka jsem samozřejmě porušila. Na papriky už bylo pozdě a na rajčata zase brzo, Ale ta chuť prostě byla neodbytná. Tady platí vzácná rada. Chcete sít a je ještě brzo? Sedněte si na ruce. Nasela jsem salát, papriky a rajčata. Denně jsem pozorovala nádobky a proklínala lenost semen, co nechtěla klíčit. A jednoho dne, cosi světle zeleného, křehoučkého vystrčilo lístek. A pak další a další. Ta radost, že je na co koukat a s láskou zalévat. Opatrovala jsem drobné rostlinky jako děti. No a pak přijdu a salát je všechen vysypaný na zemi. Kočky tentokrát asistovaly nevhod. Málem bych plakala. kupodivu se mi podařilo sesbírat a znovu zasadit skoro všechny salátky. Jupíííí. Jenže zase mi dělají starost rajčata. Samozřejmě mají málo světla jako divé se vytahují za světlem. Stonky tenoučké a neduživé. Vzala jsem tedy hlubší nádobu a rajčata přepíchala tak, že jsem je zasadila hluboko až po lístky. Také jsem je přenesla na chladnější stanoviště. Tím jsem docílila zpomalení růstu a rostlina se více soustředí na vytvoření kořenového balu. Stejným procesem prošly i papriky. A venku už je pěkně a na okně ubývá místo, tak jsem dala rajčata do skleníku i se salátky. Bylo tam horko tak jsem na chvíli otevřela, že vyvětrám. Slepice vypadaly, že jsou zcela omámeny jarním sluncem a líně se povalovaly na dvoře. Jen do té doby, než jsem na chvilku odešla. Hemžení ve skleníku urychlilo mé kroky. Jenže zkáza už byla vykonána. Ředkvičky vyhrabané, co sežraly netuším. Salát a rajčata ozobané téměř dohola. Zatracené slepice. Něco zbylo tak doseju ředkvičky a uvidíme. Den na to přišel nečekaně mráz a zkosil rajčata.Ze žlutých zbyl jeden nejsilnější jedinec. Velká, fialová a divoká jsou tak na polovině stavu. Krabičky putovaly domů a doufejme, že něco přežije. Mezitím dorostla ačokča, mochyně, papriky, další salát a pórek. A zase není místo. Venku je hezky, tak rajčata dám znova do skleníku. Po minulé zkušenosti jsem pátrala jak je ochránit. Saláty a ředkvičky jsem přikryla jutovým pytlem a k rajčatům připravila svíčky. Přišly slíbené mrazy a rajčata odolávala. Bohužel i přes zapálené svíčky -3°C už na ně byly moc. Tentokrát zbyly celkem 4 kusy ze všech. Ach jo. Aspoň vím, že tři už je moc. Proč jsem rajčata nedonesla domů? No to se ptám sama sebe taky. Asi jsem potřebovala otestovat tu teplotu. Takže objednávám rajčata znovu. Fakt si někdy sedněte na ruce.